Texty
Písničky přibližně podle doby vzniku |
MOTÝLI
(1)
Hvězdy jsou vysoko, tak padáme na zem,
ve jménu víry se bojíme lítat.
Věříme ve sny, co dávají křídla,
sny, které mizí, když začíná svítat.
Ref1:
Jseš přítel motýlů
Jsou bez viny a přitom bez citů.
Závidíš barvy a křídla
a hledáš to co není tu.
(2)
Moře je všude a všude je samo,
když dojde ke břehu, tak ztratí se v sobě.
Sčítáme roky večer i ráno
a sami nevíme, v jaké jsme době.
Ref1:
Ref2:
Ráno běžíš dál
Nemáščas abys litoval
Počítáš, co ti kdo dal
A utíkáš před zraky slepců.
MRAVENCI
(1)
Hořící mravenci pobíhaj po louce,
nějakej syčák jim zapálil dům.
Myslel si parchant,že bude legrace,
když poznaj sílu plamenů.
Tělíčko malý, nožičky tenký,
na hlavě pár vlasů andělskejch.
Nikdo by nepoznal,že v sobě ukrývá
zkaženej mozečekďábelskej.
ref :
On může je ničit, vždyť on je větší,
on má teď sílu, vždyť on je tu pán.
Mravenců je tu na tisíce
a on je zašlápne úplně sám.
(2)
Tak sirka letí, jehličí praská,
větvičky pomalu vysychaj.
Tělíčka pobíhaj, oheň je laská,
v náruči smrtelný usínaj.
Plameny sílí, dým už stoupá,
z hranice nevinných obětí.
Mravenčí právníci teď už píšou
poslední mravenčí závěti.
ref:
(3)
Ohýnek hoří, ohýnek plápolá,
hořící mravenci pobíhaj dál.
On však mýlil se, když chtěl si namlouvat,
že teď je hrdina,že teď je král.
DĚDA
(1)
Jede děda na mopedu, na maličký motorce,
jede jede do hospody, protože ječtvrtek.
Pokecat a popít, potkat starý kamarády,
jak tak jede raduje se,že zas starý utek.
ref:
Jé děda jede, jé děda jede, jé děda jede, jede na mopédu.
Jé děda jede, jé děda jede, jé děda jede na malinký motorce.
(2)
Děda dojel do hospody, pokecal a popil,
meziřečí dvě stříbrný lžíce rychle stopil.
Hladina alkoholu v krvi rychle stoupá,
moped se dědovi před očima houpá.
ref:
ref2:
Jé děda jede, jé děda jede, jé děda jede, děda jede domu.
Jé děda dojel, jé děda dojel, jé děda dojel, narazil do stromu.
V HLAVĚ
(1)
Letíš, lítáš si v myšlenkách
Máš křídla, ale cizí
Jdeš prázdnem, někam se propadáš
do hlubin, kde zetlíš.
ref:
Vážka letí travou a vidí sto obrazů
Proletí ti hlavou v neskutečném odrazu.
Dáš se za ní nevíš kam vede cesta na rozcestí
Rozletíš se do dvou stran, smůla neboštěstí.
(2)
Blíží se ostří, kyvadlo krájí zeď
času, co stojí, ty jseš tady a teď.
Vznášíš se, mlčíš, jseš sám, je tu klid
Samotu nehledáš a máš ji mít.
Klenba se bortí, hranice hoří,
vědomí padá, do hlubin se noří.
Výkřiky všepot a radost v smutek
rázem se mění, ječas abys utek.
ref:
DAV
(1)
Šedivý průvod lidí běží ulicí.
Dívaj se po sobě,říkají,že si věří.
Na rukou pouta spletená ze zvadlých kyticí
květů, co kdysi bývaly krásné a svěží.
ref:
Do noci vykřičí svědectví slabosti lidí,
co běží stále dál.
Nejdou zpět pohledět do očí, které je vidí
a běží stále dál.
(2)
Obloha z oceli tíží jak závaží za hlavou.
Chtěli by dýchat ažít to co už je cizí.
Oni jsoučas tak se bojí,že nikdy nedojdou.
Zpátky se nekoukaj a když narazí, tak zmizí.
ref:
HRAJU
(1)
Vznášim se na křídlech tónů,
někam letim a zeměčeká.
Hudba je přede mnou nahá,
tak si jí beru a doufam,že mě nechá.
Točim se dokola a hledám
já pořád hledám, kam tenčas mizí.
Lidi jdou kolem a jáčekám
já už jenčekám, kdy přestanou bejt cizí.
Ref1:
Nevnímám, už vůbec nevnímám,
já nevnímám okolní svět.
Nevnímám, oči zavírám,
já oči zavírám,už to zas slyšim.
Ref2:
Proč miřikaj, kam mám jít.
Já nechci vědět, jak mámžít.
Nevěřim způsobům, co měl bych mít.
Tak oči zavírám a budu snít.
(2)
Stojim tu a pořádčekám
něco hledám ačas mi běží.
Někam mi utek,žádnej nemám,
jáčas už nemám a dohonim ho stěží.
Koukám se na ty lidi kolem ,
i oničekaj ačas jim běží.
Tak radši zavřu oči, když svět se se mnou točí,
když z vejšky padám a země dole leží.
Ref1:
Ref2:
HÁDANKA
(1)
Jsem mrtvý měsíc, slunce mi utíká.
Had zve mě do ráje, jen když jsme sami dva.
Bojím se tmy, tak jsem její pán.
S jazykem na ostřížiletky usínám.
V mechu je skřítků rej a víly tančí,
rytíře popravěj, hádanku neuhád.
Čaroděj směje se, bál může začít,
jen dívka s krví na rukou má strach.
A svítí měsíc...
Na cestě kroky a dech a pak blíží se.
Cíl má tak jistý,že nemusí vzpomínat.
Hudba se z hradu rozlévá po lese,
jen dívka večera se začíná bát.
A svítí měsíc...
Na dveře zaklepat, nahoru za loutnou,
lidé se otáčí, píšťala umlká.
Dívka se schovává před sebou samotnou,
cizinec táže se, hádanku dostává.
Jsem mrtvý měsíc, slunce mi utíká.
Had zve mě do ráje, jen když jsme sami dva.
Bojím se tmy, tak jsem její pán.
S jazykem na ostřížiletky usínám.
A svítí měsíc...
RÁNO
(1)
Ležíš a probouzíš se do rána,
co ješedivý jak okno,
kterym padá dovnitř světlo
padá na tvý tělo.
Mlčíš a po zdi tečou stíny
co mizí.
Vzpomínáš,že hvězdy byly jiný,
teď jsou cizí.
Ref:
Něco končí, něco začíná.
Svět se točí jen na jednu stranu.
Lidi mizí,život utíká.
Svět se točí jen na jednu stranu.
(2)
Sedíš, koukáš z okna na svět,
kterej v dálce klidně mizí.
Čekáš, tiše počítáš,
kdo utek a kdo už je cizí.
Čas ti zvoní kolem uší,
hlava se ti točí.
Směješ se a pozoruješ
vrásky kolem očí.
Ref:
SVĚT SLEPCŮ
(1)
Já chtěl bych mít malej domeček v poušti
počítat písek a smát se a spát.
Čas by se ztratil jakšípy v houští.
Je to místo v oddělení nálezů a ztrát.
Ref1:
Proč musimžít ve světě slepců,
po soběšlapou a bojí se smát.
Dejte mi adresu nebeských jezdců,
možná mě postaví tam, kde mám stát.
(2)
Lidi se ztrácej, jak brouci v trávě.
Dneska ti mávaj a zejtra tě podrazí.
Pak se ti honěj myšlenky v hlavě,
jestli i oni na něco narazí.
Ref2:
Proč všichni lidé tady jsou slepí,
po soběšlapou a bojí se smát.
Nechci už vědět, kam všechno letí,
radši se zastavim a budu hrát.
Oni mě neslyší, pořád mě neslyší,
nechtěj to vědět, prej chyby nemaj.
Jen kdyby mohli na chvíli zastavit,
trochu se zamyslet, co vlastně hledaj.
SLOVA
(1)
Jen ty dvě slovaříkej mi znova,
když s tebou někam ulítám.
A dej mi sílu najít správnou chvíli,
kdy už odejít mám.
Jen ty dvě slova napsaný na zdi,
když ji na bílo natírám.
Kolem jdou lidi, nemaj tušení,
proč při tom oči zavírám.
Ref:
Zavřít jen oči, všechno se točí,
realita se pomalu ztrácí.
Ve vlaku vzpomínek ujíždět nocí
ačas asi zůstal někde stát.
(2)
Jen ty dvě slova vyrytý v kůře
do stromu, na kterej se nedívám.
Strom krásně hoří, slova se ztrácí,
v požáru lesa utíkám.
Jen ty dvě slova temný a rudý
na stěně vlaku, kterej nestíhám.
Jen ty dvě slovaříkám si znova,
když pozdě k ránu usínám.
LISTOPAD
(1)
Procházim se alejí na konci listopadu
stromy jsou tu dneska docela samy
kapky deště voní a rozpíjí se v prachu
blížim se k domu, co vynořil se z dáli.
Ref1:
Když přijdu blíž, zůstnu stát,
uslyšim svojí hudbu hrát.
Pak hlasy lidí ke mně jdou,
otvírám dveře před sebou.
Teď najednou už nejsem sám,
úsměv ve tváři zase mám,
bavim se, hraju, utíkám,
zapomínám
Ref2:
Kam letíčlověk, který nedoletí,
má v sobě kámen, vrátí se k zemi.
Všichni maj křídla, co zaniknou,
většinu lidí ani neunesou.
(2)
Blížim se k ránu na konci listopadu
lidi tu sedí docela sami
všichni jsou za sklem, blíž se k nim nedostanu
jsem jenomčlověk, co vynořil se z dáli.
Ref1:
Ref2:
ČERNÁ
(1)
Hořící ulice, zbořený podloubí,
duše bez těla a těla bez duší
Ďábel se se smrtí dnes večer zasnoubí,
výkřiky ticha teď zaznívaj do uší.
Krutá je nenávist zrající staletí
a v každém nitru má zasutý dráp.
Pak přijdečerný den, s ním války prokletí,
život se smrti přestane bát.
Ref:
Ztrácí se můzy, když do války jdou andělé,
ze světa vulkán, se za úsvitu stává.
Pod vrstvou z popela tošíleství se přikreje,
snad nebe naději nám novou může dát.
(2)
Čekám až zvony odbyjí naposled,
pak bude všude jen ticho a klid.
Armády nevinných pošlapou tenhle svět,
některá srdce tu přestanou bít.
Když anděl pomsty snesl se na zem,
myšlenky pomalu ze světa odchází,
myšlenky na to, co znamená nenávist,
myšlenky, které nemajížít.
CRY (první anglická)
(1)
Skorpion walks on the sand
let's try to catch him to your hand.
Lie down into the bed of roses
and dream there about the end.
Ref:
I see you cry
it seems we die
so beautiful lie
is in your smile
(2)
Why are we fighting with the others
why are here willowes for our whisper
why are we dying without sunshine
why are you crying little sister
LOSER (druhá anglická)
(1)
She said I em your friend
we will play the game
She promissed to be my god
and I had only to pray
Ref1:
But there are only the losers
however they have prayed
And I don't like that smiling
which is like thing without the name
Ref2:
Why, why must I cry,
when someone loves
What is it inside of me
Why, why did I lie,
because of truth
What is it in my mind
I cannot see.
(2)
Why do we hate without the reason
we cannot feel what we don't see
it is to late for living prison
I'm afraid what's outside of me.
Ref1:
Ref2:
PRINCEZNA
(1)
Princezna mi nedala
pusu pro mě velmi cennou.
Nechala mě docela,
nedám jí užžádnou jinou
růži, kterou utrhl jsem
jen pro ni za kaktusem.
Bolestí jsem strašně trpěl
a nic z toho nedostal jsem.
Ref:
Princezna, princezna
je krásná překrásná, ale
Princezna, princezna
prolhaná a proradná.
(2)
Teď se kolem ní zas točí
množství princů z jiných zemí.
Růže rudé jí kupují
a polibky dostávají.
Princezna snad zapoměla,
že mě kdysi taky chtěla.
Dnes se jí však více líbí
mnoho drahých bledých růží.
Ref:
(3)
Teď se kolem ke mně vrací,
princové už jinde svačí.
Můžu jí bejt zase dobrej.
Je tošance, jsem však moudrej?
Omluvy dnes nepřijímám,
leda,že s ní budu dál.
Ona se tak urazila,
ke všemčertům mě poslala.
Ref:
BUDÍČEK
(1)
Zvoní budík, já pomalu vstávám
a už teďka vim,že den mi uteče.
Je studený ráno, tak nadávám.
Zvlášť, když teplá už zase neteče.
ref:
Copak jsem to včera dělal,že mám hlavu jako střep.
Sucho v puse, ulepenej,něco mi chybí.
Včera jsem si na dobrou noc pohádku asi nepřečet.
Tak už ani nevim,jestli se mi tohle líbí.
(2)
Čistim si zuby a vychutnávám pěnu
a už teďka vim,že autobus mi ujede.
Zrcadlo miříká,že už bych měl jít,
bez citů a bez vzpomínek začít zasežít.
Ref:
JEDNOU TAKHLE PO RÁNU
Jednou takhle po ránu z baráku jsem vylez
ašlupku od banánu, tu jsem fakt přehlíd.
Pak jsem letěl vzduchem nožky měl jsem nahoře,
teď nepřítomen duchem ležim vedle rohože.
Pejsek ke mně přiběh, jak jsem tam tak ležel.
Pěkně si mě označil a pak zase běžel.
Pak jsem přišel doškoly přezůvky jsem neměl,
přišla na měŠtipča a už sem zas letěl.
To je dneska den,že bych se z toho posral.
SEN
(1)
Skládáš se ke spánku, přivíráš oči,
okolní svět se tajemně točí.
Dáš hlavu na polštář, zatáhneš peřinu,
ze tmy se stávají tisíce očí.
Ref:
Být pánem i otrokem ve světě iluzí a spát.
Čekat tam dokud ten druhej svět nezmizí a spát.
(2)
Světlo i tma ti prosvítá pod víčky,
sedíš sám v sále a film se sám promítá.
Zmatený cestopis, pouť tvéhoživota,
bezčasu zákona neubíhá.
Ref:
(3)
Snažíš se pochopit to, co sám vymýšlíš,
jak slepec obrazy krásný si prohlížíš.
Kolo se otáčí, nečinně přihlížíš,
jakmile pro,luvíš, ze sna se probudíš.
Ref:
SLIPY
(1)
Koule mám zas spařený,
ve svej slipech skroucený,
na vostro já nepudu,
snad to nějak přebudu.
Ref:
Malý, malý, malý slipy mám,
malý, malý, malý slipy mám,
malý, malý, malý slipy mám,
malý, malý, malý slipy mám.
(2)
Fotr!řikám, puč mi svý,
ať mi brko nesvrbí,
fotrříká nenene,
chlapče di do prdele.
Ref:
(3)
Když to matka slyšela,
do krámu hned běžela.
V krámě bylo zavřeno,
ve slipech furt spařeno.
Ref:
(4)
Když k nám bába přijela,
bombarďáky pučila.
Máte v slipech spařeno,
ale já už ne!
